Lyžařský sport má v České republice dlouhou tradici. O jeho počátcích, výuce lyžování veřejnosti i dětí ve školách, existuje mnoho písemných i obrazových záznamů z konce 19. a počátku 20. století. S hrdostí si připomeňme např. založení prvního národního lyžařského svazu v Evropě – Svazu lyžařů v Království českém, který vznikl v roce 1903 a pracuje bez přestávky pod současným názvem Svaz lyžařů České republiky.

​

Běžecké a sjezdové lyžování spolu se snowboardingem či telemarkovým lyžováním patří v současnosti mezi nejoblíbenější zimní rekreační sporty u nás. Možná je to proto, že v zasněžené krajině se „zázračnými prkýnky na nohou“ jsme každý pánem své vlastní stopy a cítíme se svobodní.

 

Na jakých lyžích dnes jezdíme a jaké vlastnosti má i další současná lyžařská výzbroj do značné míry naše prožitky ovlivňuje. Z tohoto pohledu považujeme za převratné období přelomu 20. a 21. století. Odlehčené a přitom velmi pevné materiály využívané v konstrukcích umožnily výrobu sjezdových lyží s libovolným bočním krojením a různým průhybem. Vývoj a výroba materiálů pro skluznice spolu s odlehčenými a pevnými materiály umožnily výrobu běžeckých lyží se specifickými vlastnostmi pro klasickou techniku i bruslení, pro přemrzlý, ale i tající měkký sníh.

​

Současná výzbroj i výstroj pro sjezdové i běžecké lyžování nabízí širokou paletu vybavení, které pomáhá zvýšit požitek z jízdy. Každý lyžař, sjezdař či běžec si může vybrat tak říkajíc „podle svého gusta“. Prožitek z jízdy na lyžích však je, kromě dobrého materiálního vybavení, významně ovlivňován technikou jízdy.

 

Pokud si chceme užít lyžování v celé jeho pestrosti a různorodosti, měli bychom se naučit co nejvíce z jeho podstaty, zvládnout co nejširší škálu pohybových dovedností nutných pro veškerý pohyb na lyžích. Obecně lze říci, že čím více lyžařských pohybových dovedností člověk získá, tím lepším lyžařem se stává. Dokáže si poradit v nenadálých situacích, je vůči svému okolí předvídavější a jízda se tím stává bezpečnější.