Současná podoba sjíždění a zatáčení na lyžích zahrnuje jednak závodní lyžování spadající pod alpské disciplíny, ale také sportovní a rekreační lyžování využívané jako prostředek pohybové rekreace. Na všech výkonnostních úrovních musí lyžař reagovat na proměnlivost přírodních podmínek a jim přizpůsobovat svou jízdu. Proto je potřeba ovládat mnoho lyžařských dovedností.

 

Charakteristika pohybu jízdy na lyžích

​​

• jedná se o složitou pohybovou strukturu (složenou ze základních a rozšiřujících pohybových dovedností) většinou rychlostně silového charakteru

• dochází převážně ke statickému zatížení svalstva dolních končetin

• při jízdě na tvrdém a neupraveném terénu je nadměrně zatěžována oblast bederní páteře

• velké nároky jsou kladeny na rovnováhu, prostorovou orientaci, nervosvalovou koordinaci a diferenciační schopnosti

• z hlediska energetického krytí se jedná převážně o anaerobní charakter zátěže s možností výskytu vysokého laktátu

• důležitá je psychická odolnost, odvaha, soustředění a rychlé rozhodování

• při nácviku techniky využíváme rozsáhlý zásobník cyklických i acyklických pohybových dovedností prováděných v proměnlivých podmínkách přírodního prostředí

 

Základní pohybové dovednosti pro sjíždění a zatáčení na lyžích

 

Jsou východiskem techniky sjíždění a zatáčení na lyžích, stavebními kameny oblouků v základním i závodním provedení. Mají své místo většinou v počátcích nácviku jakékoli techniky sjíždění a zatáčení a jejich úroveň provedení by měla kvalitativně růst s postupujícím výcvikem. Nacvičujeme je v I. části etapy základního lyžování ve všeobecné lyžařské průpravě a dále ve specializované průpravě.

 

Jedná se o následující dovednosti:

• rovnováha na jedné i druhé lyži @ 

• přenášení hmotnosti těla z lyže na lyži @

• rozdílné pohyby dolních končetin:  

  • ve směru vertikálním @ 

  • ve směru předozadním @

  • ve směru bočním @

​​​

• překlopení lyží z ploch na vnitřní hrany a přehranění @

• vedení lyží v oblouku po vnitřních hranách @ 

• pohyby paží spojené s pícháním holí:

  • vykývnutí holí @ 

  • vykývnutí holí za jízdy @ 

  • dynamický pohyb holí @

​​​

• regulace rychlosti jízdy:   

  • jednostranný přívrat @ 

  • oboustranný přívrat @

  • zvětšený smyk lyží @   

  • přívrat @ 

  • brzdivé sunutí v jízdě @       

​​​

Základní pohybové dovednosti pro sjíždění a zatáčení na lyžích jsou doplněny o videa, která charakterizují jednak uvedené dovednosti izolovaně (formou jednoduchých průpravných cvičení), ale také při reálných situacích, jak jsou v jízdě využívány. Souhrn všech vhodných cvičení je pak obsahem všeobecné a specializované lyžařské průpravy.

 

Rozšiřující pohybové dovednosti pro sjíždění a zatáčení na lyžích 

 

Umožňují jízdu ve složitějším terénu, na strmých svazích a v proměnlivých podmínkách. Tyto dovednosti vyučujeme v I. části etapy základního lyžování již ve specializované průpravě, ale zvláště pak ve II. části etapy základního lyžování nebo v dokonalejší formě i v etapě závodního a extrémního lyžování.

​

Jedná se o následující dovednosti:

• pokrčování a natahování dolních končetin (až teleskopické pohyby při jízdě v boulích) @

• odklon trupu (angulace) @

• brzdění zvětšeným smykem (v obloucích s přeskokem, s přibrzděním) @

• zahranění a odraz z hran lyží (v obloucích s přibrzděním, s přeskokem) @

• protirotace (u oblouků s přibrzděním) @

• rotace (u oblouků s přeskokem) @

• aktivní opora o hůl při zahájení oblouku @

 

Rozšiřující pohybové dovednosti pro sjíždění a zatáčení na lyžích jsou doplněny o videa, která charakterizují jednak uvedené dovednosti izolovaně (formou jednoduchých průpravných cvičení), ale také při reálných situacích, jak jsou v jízdě využívány. Souhrn všech vhodných cvičení je pak obsahem převážně specializované průpravy pro smýkané oblouky.

 

​

Charakteristika lyžařského oblouku

 

Jízdu napojovanými oblouky můžeme popsat jako pohybovou dovednost, která se skládá z fáze vlastního oblouku, tedy jízdy po křivce, a fáze přechodu mezi oběma oblouky. 

​

Pro popis fází lyžařského oblouku je rozhodující, kromě působících fyzikálních sil, také to, jaké metody biomechanické analýzy jízdy lyžaře byly použity a pro jaké účely se analýza provádí. V praxi se využívají kinematické, dynamometrické či elektromyografické metody a jejich vzájemné kombinace. Jelikož autoři pro analýzy průběhu oblouků volí rozdílná teoretická východiska i metody měření, liší se jejich popisy a počty fází oblouku. Nejčastěji se shledáváme s popisy, které uvádí dvě až čtyři fáze lyžařského oblouku.

 

Fázování lyžařského oblouku tak, jak jsme jej doposud používali při popisu techniky oblouků v České škole lyžování, vycházelo podle Příbramského a Vaverky (1989) z analýzy vysokofrekvenčního kinematografického záznamu slalomového oblouku a v jeho průběhu byly definovány čtyři pohybové fáze: 

1. zahájení oblouku – počátek změny směrového úhlu, příprava na vychýlení lyží z přímočarého pohybu

2. vedení oblouku – pohyb lyží po křivce, pohyby těžiště těla dolů a začátek zdvihu těžiště těla

3. ukončení oblouku – konec změny směrového úhlu, zmenšování hranění, dokončení zdvihu těžiště těla

4. přechodová fáze – pohyb těžiště těla v bočním směru a překlopení lyží na opačné hrany

 

V současné době se přikláníme spíše k fázování oblouku podle Vodičkové, Vaverky a Segaĺy (2010) na základě kombinace dynamometrické analýzy pohybu lyžaře s metodou kinematické analýzy. 

Z hlediska působících sil je možné charakterizovat každý oblouk dvěma navazujícími fázemi:

​

1. fáze iniciace (zahájení) oblouku

Jedná se o část oblouku, ve které se těžiště soustavy lyžař-lyže pohybuje po přímočaré dráze, na lyžaře ještě nepůsobí odstředivá síla. Probíhá zde návrat těžiště těla zpět nad lyže, změna zatížení a hranění lyží.

​

2. fáze vedení oblouku

Jedná se o část oblouku, kdy se vlivem pokračujících činností z fáze zahájení začíná měnit směrový úhel lyží. Na lyžaře začíná působit odstředivá síla a těžiště soustavy lyžař-lyže se pohybuje po křivočaré dráze. Pohyb těžiště těla mimo lyže a dovnitř oblouku kompenzuje účinky odstředivé síly tak, aby se soustava lyžař-lyže udržela v rovnováze. Fáze vedení končí tím, že se těžiště těla začíná vracet nad lyže.

​

Pro účely naší současné výuky sjíždění a zatáčení v etapě základního lyžování se nám jeví toto fázování jednodušší. Při srovnání původního modelu se čtyřmi fázemi s modelem, který má jen dvě fáze – iniciaci a vedení, můžeme zjednodušeně říci, že fáze iniciace slučuje fázi ukončení oblouku, fázi přechodovou a fázi zahájení oblouku. Fáze vedení se pak týká pouze vlastního vedení oblouku, tedy pohybu lyží po křivočaré dráze.

 

Druhy lyžařských oblouků

 

Jednotlivé oblouky můžeme dělit podle různých kritérií.

Podle poloměru oblouku:

• krátké oblouky (5–10 m) @

• střední oblouky (12–18 m) @

• dlouhé oblouky (20 a více m) @

 

Podle velikosti změny směru, jakým lyžař do oblouku najíždí a směru, kterým z oblouku vyjíždí:

• zavřené oblouky @

• otevřené oblouky @

 

Podle vzájemného postavení lyží:

• oblouky v přívratném postavení lyží @

• oblouky v paralelním postavení lyží @

 

Z hlediska způsobu vedení lyží v průběhu napojovaných oblouků:

• carvingové oblouky @ – vedení lyží po hranách v průběhu oblouku s minimalizací smýkání lyží

• oblouky smýkané @ – po aktivním odlehčení lyží zvětšené smýkání lyží v průběhu vedení oblouku ukončené odrazem z vnitřních hran lyží s využitím rotace pánve a trupu​