TECHNIKA SMÝKANÝCH OBLOUKŮ

Pro techniku smýkaných oblouků je charakteristická různě dlouhá fáze smýkání lyží převážně v průběhu vedení oblouku. Délka této fáze souvisí s rychlostí, sklonem svahu a tím, do jaké míry chceme regulovat rychlost jízdy. Lyže se mohou uvést do smyku jednak při zahájení oblouku jejich odlehčením, kterého dosáhneme rychlým a aktivním vertikálním pohybem, ale také v průběhu fáze vedení oblouku, kdy smýkáním výrazně regulujeme rychlost jízdy. Lyže uvedeme do smyku zmenšením tlaku do hran lyží, zmenšením úhlu hranění a aktivním vysunutím patek lyží do strany. Obvykle bývá fáze zdvihu těžiště těla a tím odlehčení lyží rychlejší, nové zatěžování lyží a snižování těžiště těla pomalejší a plynulé. Významnou roli v této technice hraje dynamické zapíchnutí hole v okamžiku zahranění nebo na začátku aktivního vertikálního zdvihu. Nejde o pouhou rytmizaci pohybu, ale při zkracování oblouků a větších sklonech svahu se zapíchnutí hole stává významným pomocníkem pro odraz z hran a odlehčení lyží.

​

Pro smýkané oblouky jsou zpočátku nejvhodnější upravené sjezdové tratě většího sklonu s různou kvalitou sněhové pokrývky. Později při nácviku můžeme také využít strmějších či neupravených sjezdových tratí nebo se pohybovat mimo sjezdové tratě.