Všeobecná lyžařská průprava je základem pro nácvik sjíždění a zatáčení na lyžích. Jejím cílem je osvojit si základní lyžařské dovednosti a získat tzv. „komplexní lyžařské vjemy“ (pocit sněhu, skluzu, rychlosti aj.), které dál využijeme nejen při sjezdovém lyžování, ale i při běhu na lyžích a ostatních formách lyžování. Obsah všeobecné lyžařské průpravy je tedy společný pro všechny formy lyžování. Při nácviku pohybových dovedností můžeme využívat jak sjezdové lyže, tak lyže běžecké. Na všeobecnou lyžařskou průpravu navazuje specializovaná lyžařská průprava, kde již využíváme pro nácvik sjíždění a zatáčení pouze sjezdové lyže.

 

Obsahem všeobecné lyžařské průpravy je soubor základních lyžařských dovedností:

• seznámení a manipulace s lyžařskou výzbrojí (nošení lyží a holí, držení holí, připínání a odepínání lyží)

• postoje a pohyby na lyžích na místě

• pády a vstávání

• obraty na rovině, na svahu (opakovanými přívraty a odvraty, přednožením, výskokem)

• pohyb na lyžích na rovině a na svahu

• výstupy (jednostranným a oboustranným odvratem, stranou)

• sjíždění (po spádnici, šikmo svahem, po jedné a obou lyžích)

• brzdění (jednostranným a oboustranným přívratem, sesouváním) a zastavování

• odšlapování (ze sjezdu šikmo a ze sjezdu po spádnici, přes spádnici) a bruslení

• jízda na vleku a lanovce

• přejíždění terénních nerovností a terénní skok

• oblouky v pluhu

 

Obecně platí, že nejvhodnějším terénem pro tuto část výuky je rovina a mírný dobře upravený svah, dostatečně široký a bez velké frekvence lyžařů. Výběr terénu volíme podle povahy nacvičované dovednosti. 

 

1. Seznámení a manipulace s lyžařskou výzbrojí

Seznámení s lyžařkou výzbrojí vede k získání „pocitu lyží a holí“. Je potřeba si uvědomit, že naše tělo, jeho jednotlivé segmenty, lyže a hole tvoří jednu hmotnou soustavu. Jednotlivé segmenty této hmotné soustavy pak musíme naučit účelné a záměrné koordinaci.

​

Nošení lyží a holí

Lyže se nejčastěji nosí na rameni špičkami dopředu, špička vázání je za ramenem a lyže jsou skluznicí k sobě. Jednou rukou přidržujeme lyže a v druhé neseme hole tak, aby hroty holí směřovaly k zemi @. Pro děti je tento způsob obtížný, proto doporučujeme lyže nosit společně s holemi položené na předloktích (tzv. „v náruči“). Pro přepravu lyží a holí používáme vak na lyže. Lyže do něj ukládáme svázané lyžařskými pásky (u špiček a patek lyží).

​

Držení holí 

Správné držení holí je základem pro jejich vhodné využití, tj. správná opora o hůl. Ruce se provléknou poutky zespodu @, a pak se přes poutko uchopí držadlo holí @. Často se setkáváme s chybným držením holí, kdy jsou ruce provlečeny shora a funkce poutka je tak nevyužita @. V současné době jsou na trhu také hole s bezpečnostním upínacím systémem Trigger S (firma Leki) s rukavicemi Leki, které mají mezi palcem a ukazovákem integrované poutko, jež se zacvakává do držátka hole, a tudíž nejsou potřeba klasická poutka @. Jsou dodávány také s nastavitelnými poutky Trigger S Vario určenými pro pravou a levou ruku @.

​

Připínání a odepínání lyží 

S nácvikem začínáme na rovině. Vždy nejprve zkontrolujeme, zda je podešev boty a upínací systém vázání očištěný od sněhu. Vzhledem k tomu, že většina současných systémů vázání je nášlapná, umístíme špičku boty do vázání a patu sešlápneme dolů. Hole využíváme buď k opoře, nebo je zapíchneme do sněhu či položíme na sníh vedle lyží.

​

Obtížnější je připínání a odepínání lyží na svahu. Na mírném sklonu svahu obě lyže položíme na sníh kolmo na spádnici. Obvykle nejdříve připínáme nižší lyži a poté lyži vyšší. Na strmém svahu připínáme nejprve vyšší lyži, potom provedeme obrat o 180° a připínáme lyži druhou, tedy opět vyšší @. Nebo je možné obě lyže položit na sníh tak, aby byly výrazně zahraněny, pak připínáme lyže v pořadí vyšší lyže a poté nižší lyže @. Při odepínání lyží na svahu odepínáme nejprve lyži vyšší a pak lyži druhou. Hole nám slouží k opoře a zajištění rovnováhy.

 

2. Postoje a pohyby na lyžích na místě

Vycházíme ze základního sjezdového postoje @ a @.

Ten je charakteristický paralelním postavením lyží na plochách skluznice minimálně v šíři pánve, dolní končetiny jsou mírně pokrčené ve všech kloubech, hmotnost těla je posunuta nad přední část chodidel, lyže jsou rovnoměrně zatížené a paže pokrčené v loktech v mírné zevní rotaci, lokty mírně před tělem, hole směřují šikmo vzad, trup mírně nakloněný vpřed.

 

Ze základního sjezdového postoje předsunujeme levou a pravou lyži, provádíme výpady vpřed a stranou, unožování, zdvihání kolen, podřepy a dřepy, předklony trupu s oporou o hole, kroužení trupu s holemi v předpažení, komíhání paží do předpažení a zapažení s holemi, úklony trupu, úkroky stranou v paralelním postavení lyží. Vyjmenované prvky můžeme využít i jako rozcvičení.

 

3. Pády a vstávání

Nejbezpečnějším „pádem“ je přisednutí stranou na hýždě. Ze základního sjezdového postoje výrazně pokrčíme nohy, snížíme těžiště těla a pánev vytočíme tak, abychom na sníh dosedli na hýždě. Při jízdě šikmo svahem vždy dosedáme na sníh směrem ke svahu. Paže s holemi předpažíme nebo upažíme, nesmíme je dát pod tělo. Nekoordinované pády vpřed, vzad i stranou mohou být velmi nebezpečné.

​

Při vstávání srovnáme lyže do paralelního postavení kolmo na spádnici (pod tělem), oporou o hole nebo o ruce se zdvihneme směrem šikmo vpřed @.

​

4. Obraty

Obraty využíváme pro změnu směru na místě. Provádíme je na rovině i na svahu. Před zahájením obratu vždy stojíme v základním sjezdovém postoji.

​

Obrat opakovanými přívraty

Na rovině přeneseme hmotnost těla na jednu lyži, druhou odlehčíme a postavíme ji do přívratu (špičky k sobě) a následně ji zatížíme. Odlehčíme druhou lyži a nad sněhem ji přisuneme vedle lyže v přívratu do paralelního postavení. Středem otáčení jsou špičky lyží. Na svahu se obracíme špičkami lyží ze svahu. Hole jsou zapíchnuty u přední části lyží @.

​

Obrat opakovanými odvraty

Na rovině přeneseme hmotnost těla na jednu lyži, odlehčenou lyži stavíme do odvratu (špičky od sebe) a následně ji zatížíme. Odlehčíme druhou lyži a nad sněhem ji přisuneme vedle lyže v odvratu do paralelního postavení. Středem otáčení jsou patky lyží. Na svahu se obracíme špičkami lyží do svahu. Hole jsou zapíchnuty za patami @.

​

U obratů opakovanými přívraty nebo odvraty provádíme jednotlivé pohyby tak dlouho, až se nám podaří otočit lyže do nového požadovaného směru.

​

Obrat přednožením

Pro udržení rovnováhy při obratu je výhodné využít oporu o hole. Jednu hůl zapíchneme u špičky lyže, která bude v první části obratu stojná, a druhou hůl zapíchneme u patky lyže, kterou budeme přednožovat. Nohu s lyží přednožením otočíme do protisměru o 180° a přeneseme na ni hmotnost těla. Následuje přemístění obou holí před tělo a otočení i druhé lyže do paralelního postavení @. Tento obrat procvičujeme na obě strany, na svahu se obracíme vždy zády ke svahu.

​

Obrat výskokem

Na rovině pokrčíme obě nohy a po odrazu otočíme odlehčené lyže nad sněhem do budoucího směru. Odraz lze provádět s oporou o hole nebo bez nich (s doprovodným švihovým pohybem paží). Na prudkém sklonu svahu se jedná spíše o odskočení a následuje sjezd po spádnici @.

 

5. Pohyb na lyžích na rovině a na svahu

Chůze na lyžích patří mezi nejjednodušší způsoby pohybu lyžaře po sněhu. Oproti chůzi bez lyží zde nezdviháme nohy od podložky, ale lyže jsou stále v kontaktu se sněhem. Pohyby pánve, trupu, nohou a paží jsou obdobné jako při chůzi bez lyží. Na sjezdových lyžích máme omezený pohyb v hlezenním kloubu, proto používáme pouze tzv. chůzi sunem. Vycházíme ze základního sjezdového postoje a střídavě suneme levou a pravou lyži vpřed. Doprovodný střídavý pohyb paží je opačný oproti nohám, hole zapichujeme do sněhu šikmo vzad na úrovni opačné stojné nohy.

​

Při chůzi na lyžích na svahu (po vrstevnici) stavíme obě lyže na vyšší hrany, vyšší noha je více pokrčená než nižší noha. Vyšší hůl zapichujeme dále od těla pro lepší udržení rovnováhy @.

​

6. Výstupy

Umožňují nám zdolat mírné i strmé svahy. Do velmi mírného svahu můžeme vystoupat chůzí přímo po spádnici nebo šikmo svahem tak, že děláme kratší kroky a více využíváme opory o hole. Ve strmějším stoupání používáme další způsoby výstupů.

​

Výstup jednostranným odvratem

Při výstupu po spádnici pokládáme jednu lyži na plochu skluznice stále v přímém směru a druhou přemisťujeme nad sněhem v odvratném postavení a pokládáme ji na vnitřní hranu. Pohyb paží je střídavý a rytmus pohybu je podobný jako při chůzi. Hole zapichujeme za tělo, slouží jako opora proti podklouznutí @.

​

Tento výstup používáme v mírném stoupání, na úzké cestě nebo při výstupu šikmo svahem, kdy do odvratu stavíme nižší lyži.

​

Výstup oboustranným odvratem

Při výstupu po spádnici pokládáme lyže střídavě na sníh na vnitřní hrany do odvratu (špičkami od sebe). Kolena jsou mírně pokrčena. Pohyb paží je střídavý a rytmus pohybu je podobný jako při chůzi. Hole zapichujeme za tělo, slouží jako opora proti podklouznutí @.

​

Tento způsob používáme na prudším sklonu svahu a spolu s výstupem stranou jsou nejčastěji používaným způsobem výstupu na sjezdových lyžích. Oboustranný odvrat také nazýváme „stromeček“.

​

Výstup stranou

Zahajujeme v paralelním postavení lyží kolmo na spádnici. Střídavě přenášíme hmotnost těla z nižší lyže na vyšší se současným úkrokem vyšší nohy stranou. Lyže jsou postaveny na vyšších hranách, kolena přikloněna mírně ke svahu, trup mírně odkloněn od svahu. Důležitý je rytmus pohybu paží a nohou ve sledu: vyšší hůl, nižší hůl, vyšší lyže, nižší lyže @.

​

Tento způsob výstupu využíváme především na prudkých sklonech svahu. Na mírnějších svazích se výstup stranou spojuje s pohybem vpřed, hovoříme pak o výstupu stranou šikmo vpřed. Tento výstup se také používá na užších cestách vedoucích šikmo svahem.

​

7. Pohyb na lyžích na svahu

Při sjíždění na lyžích se lyžař poprvé setkává s „pocitem skluzu a rychlosti“ a získává zkušenost s účelným nastavováním jednotlivých segmentů těla a celé hmotné soustavy do takových poloh, aby jeho postoj na lyžích byl přirozený, uvolněný a účelný.

​

Sjíždění na obou lyžích

 

Sjíždět v základním sjezdovém postoji se učíme zpočátku po spádnici na velmi mírném svahu, ideálně s bezpečným dojezdem do roviny. Úkolem prvních pokusů je udržení rovnováhy a vyrovnání malých nerovností pružným pohybem nohou ve směru vertikálním (pohyb v kolenou) a nastavováním trupu ve směru předozadním, jako reakce na pohyb těžiště těla při skluzu. 

​

Jízdu šikmo svahem nacvičujeme na mírném sklonu svahu střídavě na obě strany a procvičujeme při ní rozdílné zatěžování lyží. Při jízdě je více zatížena nižší lyže, vyšší rameno, bok a lyže jsou mírně předsunuté, obě lyže jedou po vyšších hranách.

 

Doporučená cvičení při jízdě po spádnici a šikmo svahem na mírném sklonu svahu:

• sjezd v základním sjezdovém postoji

• snižování a zvyšováni těžiště těla (mírné podřepy v kolenou) @

• opakované předsouvání levé a pravé lyže @

• podřepy, dřepy @, úklony @, úkroky @, poskoky @

• předozadní rovnováha @ 

• přenášení hmotnosti těla z jedné lyže na druhou @  

• podjíždění branek

• sbírání různých předmětů, házení sněhových koulí (míčků) a vyhýbání se jim

• jízda jednou lyží přes terénní nerovnost @ 

• jízda přes střídavé terénní nerovnosti („šlapačky“)

​​

Uvedená cvičení lze provádět i ve dvojicích, trojicích, řadách, zástupech, s držením se za ruce, za hole nebo s využitím slalomových tyčí.

​

Sjíždění na jedné lyži

Jakmile udržíme rovnováhu ve skluzu na obou lyžích, můžeme začít přenášet hmotnost těla z jedné lyže na druhou a postupně se učit udržovat rovnováhu ve skluzu na jedné lyži. Jízda na jedné lyži je pro sjíždění a zatáčení velmi důležitá dovednost, proto jí věnujeme dostatek pozornosti. Důležitým kritériem správného provedení je posun těžiště těla do strany nad lyži, na které jedeme. Jízdu na jedné lyži procvičujeme v různých obměnách s dalšími pohyby a úkony, které jízdu ztěžují. Výsledkem je vyvážený postoj ve skluzu na jedné lyži, který uplatníme i v nerovném terénu a při přejíždění terénních nerovností. 

​

Doporučená cvičení při jízdě po spádnici a šikmo svahem na mírném sklonu svahu:

• opakované střídavé nadzvedání patky nebo špičky lyže @

• střídavé nadzvedání celé lyže nad sníh @ 

• zvedání lyže nad překážkami z položených holí, rukavic, větviček, kloboučků

• úkroky vpravo a vlevo @

• unožování @, zanožování @

• jízda v „holubičce“ @

• jízda na jedné lyži @

​​

8. Brzdění a zastavování

Brzdění, regulace rychlosti jízdy a zastavení patří k základním dovednostem lyžaře. Zregulovat rychlost jízdy a zastavit musíme umět pro vlastní bezpečnost, bezpečnost ostatních lyžařů i pro bezpečnost při organizovaném výcviku.

​

Brzdění jednostranným přívratem

Z paralelního postavení lyží vysuneme jednu lyži do přívratného postavení a druhá lyže zachovává přímý směr. Lyže v přívratu je zatížená a postavená na vnitřní hraně. Podle míry hranění a zatížení lyže regulujeme rychlost jízdy a brzdíme. Paže držíme v základním sjezdovém postavení @.Jednostranný přívrat využíváme na úzkých cestách nebo v terénu mezi překážkami.

​

Brzdění oboustranným přívratem

Do oboustranného přívratu (pluhu) se dostaneme pohybem obou kolen vpřed a dovnitř a odtlačením patek lyží do stran. Lyže jsou v přívratném postavení na vnitřních hranách. Čím menší je přívrat a čím méně jsou lyže zahraněny, tím menší je brzdivý účinek (klouzavý pluh). Zvětšíme-li přívrat a lyže více zahraníme, zvýší se i brzdivý účinek (brzdivý pluh). Paže držíme v základním sjezdovém postavení, hmotnost těla je rovnoměrně rozložena na obou lyžích @.

​

Pluh je nejvíce používaný způsob brzdění, používáme jej v různorodém terénu nejen k regulaci rychlosti jízdy, ale i k zastavení

​

Brzdění sesouváním

Sesouvat se začneme tehdy, když při jízdě šikmo svahem odkloníme kolena od svahu, překlopíme lyže z vyšších hran na plochy a mírně snížíme postoj. Hmotnost těla přeneseme více na nižší lyži. Paže držíme v základním sjezdovém postavení. Pokud přeneseme hmotnost těla více ke špičkám lyží, sesouváme se šikmo vpřed, pokud přeneseme hmotnost těla více k patkám lyží, sesouváme se šikmo vzad. Je-li hmotnost těla rovnoměrně rozložena po celé délce lyží, dojde k sesouvání stranou @. Přikloníme-li kolena více ke svahu a současně odkloníme mírně trup od svahu, začneme hranit a tedy i brzdit sesouváním, můžeme i zastavit.

 

Sesouvání využíváme při brzdění při sjezdu šikmo nebo k překonávání velmi strmého svahu.

​

Zastavení vzpříčením z pluhu

Ze sjezdu po spádnici odtlačíme patky lyží do oboustranného přívratu a přeneseme hmotnost těla na jednu lyži (budoucí nižší). Odrazem z hran lyží a oporou o hůl zdvihneme těžiště těla a odlehčenou lyži přisuneme do paralelního postavení. Pohybem těžiště těla dolů a pomocí mírné rotace trupu uvedeme lyže do smýkání kolmo na spádnici. Výraznějším přikloněním kolen ke svahu začneme hranit a zastavíme @.

​

Je možné provádět i z paralelního postavení lyží (bez pluhu) @.

 

9. Odšlapování a bruslení

Odšlapování

Je nejjednodušší způsob změny směru za jízdy, používá se i pro regulaci rychlosti jízdy a k zastavení. Nejprve nacvičujeme odšlapování ke svahu. Při sjezdu šikmo v základním sjezdovém postoji zatížíme nižší lyži s jejím současným postavením na vnitřní hranu (pohybem kolene šikmo vpřed). Odraz musí směřovat šikmo vpřed, mírně vzhůru. Současně zvedáme vyšší odlehčenou lyži a pokládáme ji na sníh do odvratu na plochu skluznice nebo mírně na malíkovou hranu (do nového směru) a přeneseme na ni hmotnost těla. Dochází ke skluzu na této vyšší lyži, během něhož přisunujeme nižší odrazovou lyži do paralelního postavení a opět na ni přeneseme hmotnost těla. Tato činnost se opakuje, až se lyžař dostane do požadovaného směru nebo se zastaví. Paže držíme v základním sjezdovém postavení @.

​

Cvičení ztížíme tím, že zahájíme jízdu po spádnici. Postupným zdokonalováním odšlapování ke svahu ze spádnice se připravíme na odšlapování přes spádnici @ a zkoušíme napojovat odšlapování do tvaru písmene „S“ @. To již vyžaduje správný rytmus a koordinaci pohybů. Nácvik dále ztěžujeme přechodem na větší sklon svahu, zvyšováním rychlosti jízdy, jízdou v hlubším sněhu.

​

Doporučená cvičení:

• nácvik odrazu na místě s důrazným pohybem těžiště těla ve vertikálním směru

• z jízdy šikmo svahem odšlapování ke svahu s důrazným odrazem a prodlouženým skluzem na ploše skluznice

• z jízdy šikmo svahem odšlapování ke svahu s prodlouženým skluzem na malíkové hraně

• odšlapování ke svahu s odpichem soupaž

• z jízdy po spádnici odšlap do oblouku @

 

Nejčastější chybou je příliš vzpřímený postoj a propnutá kolena, odraz nesměřuje šikmo vpřed, ale jen vzhůru, přenášení hmotnosti těla na vyšší lyži je nedostatečné (těžiště těla zůstává v neutrální poloze mezi lyžemi).

​

Bruslení 

Navazuje na odšlapování, se kterým má shodný pohybový základ, tj. odraz ze zatížené vnitřní hrany lyže v odvratném postavení. Pro začátečníky je testem zvládnutí rovnováhy ve skluzu na jedné lyži. Bruslení je vhodným cvičením i pro nácvik dalších lyžařských dovedností, jako je přenášení hmotnosti těla z jedné lyže na druhou, změna postavení lyží z ploch na hrany a další. Ve všeobecné lyžařské průpravě se omezíme na oboustranné bruslení prosté (bez využití odpichu holemi) z mírného sklonu svahu, kde se zaměřujeme na vyjíždění po ploše jedné lyže v odvratném postavení s mírným odrazem z vnitřní hrany lyže @. A dále na oboustranné bruslení jednodobé po rovině @.

 

10. Jízda na vleku a lanovce

Nácvik této dovednosti výrazně zefektivní lyžařský výcvik. Nejjednodušší je jízda na lanovce, kdy je potřeba ve správném okamžiku sednout na sedačku a po příjezdu do výstupního prostoru odjet ve směru jízdy. U vícemístných sedaček je potřeba dodržovat přímý směr odjezdu a nekřížit dráhu ostatním, vysedat až ve vyznačeném prostoru.

​

Náročnější je jízda na talířových vlecích, tzv. „pomách“. V nástupním prostoru stojíme vzpřímeně s lyžemi v paralelním postavení, trup a hlavu máme mírně vytočenou a sledujeme přibližující se unášeč. Hole držíme v jedné ruce a druhou ruku máme připravenou na uchopení unášeče. Při jízdě vedeme lyže v paralelním postavení, nohy jsou mírně pokrčené v kolenou, jednou rukou přidržujeme unášeč. Při výstupu uvolníme závěs ve směru tahu a provedeme odšlap do strany, abychom uvolnili výstupní prostor. Nejčastější chybou je sedání si na talířek.

​

Při nástupu na dvoumístný kotvový vlek stojí dvojice vzpřímeně vedle sebe, lyže v paralelním postavení a hole drží ve vnější ruce. Trup a hlavu mají mírně vytočenou a sledují přibližující se kotvu, kterou vnitřní rukou uchopí. Při jízdě vedeme lyže v paralelním postavení a snažíme se ramenem opírat o svého spolujezdce. Nejčastější chybou je sedání si na kotvu a „přetahování“ se o ni, kdy se oba lyžaři odklání trupem od sebe a vnitřními lyžemi tlačí proti sobě. Při výstupu jeden z dvojice vypouští kotvu ve směru tahu a oba opouští výstupní prostor.

 

11. Přejíždění terénních nerovností a terénní skok

Za terénní nerovnosti považujeme boule a muldy. Při jejich přejíždění je nutné udržet lyže v neustálém kontaktu se sněhem. Při přejíždění boule vyrovnáváme nerovnosti terénu a působící vnější síly pokrčováním a napínáním nohou v kolenním a kyčelním kloubu a nastavením trupu. K největšímu pokrčení dochází na vrcholu boule, za jejím vrcholem nohy postupně napínáme @. Při projíždění muldy nebo výjezdu do protisvahu je nutné zaujmout základní sjezdový postoj tak, aby svislá osa těla vždy směřovala kolmo na sklon svahu. Při výjezdu do protisvahu je možné jednu lyži mírně předsunout pro lepší udržení předozadní rovnováhy. Nejčastější chybou při výjezdu do protisvahu je příliš velký předklon nebo záklon.​

​

Terénní skok 

Terénní skok využíváme k překonávání překážek a větších terénních nerovností. Při nájezdu na odrazovou hranu dochází k pokrčení nohou, zejména v kolenním a kyčelním kloubu, a následně k jejich napnutí, čímž je proveden odraz. Při odrazu je možné využít oporu o hole. Doskakujeme na mírně pokrčené nohy a doskok tlumíme jejich dalším pokrčováním v kolenním a kyčelním kloubu. Obě lyže jsou v paralelním postavení v šíři pánve @. Nejčastější chybou je dopad na napnuté nohy, příliš velký předklon nebo záklon.

 

12. Oblouky v pluhu

Využíváme je ke změně směru jízdy, ke sjíždění mírných svahů a k regulaci rychlosti jízdy. Oblouky v pluhu zahajujeme z jízdy po

spádnici v oboustranném přívratu (pluhu) přenesením hmotnosti těla na jednu lyži. Koleno nad zatíženou lyží tlačíme dolů a šikmo dovnitř, čímž postavíme lyži na vnitřní hranu a ta se začíná otáčet. Druhá noha je také pokrčená a lyže postavená na vnitřní hraně. V první části vedení oblouku dochází ke snižování těžiště těla, ve druhé části (za spádnicí) se postupně těžiště těla zdvihá. V momentě, kdy je dokončeno otáčení lyží, je těžiště těla nejvýše. Zdvih je dokončen nad zatíženou lyží. Poté plynule přeneseme hmotnost těla na druhou lyži, která zahajuje další oblouk. Paže držíme v základním sjezdovém postavení. Všechny pohyby probíhají plynule a vzájemně na sebe navazují @.

 

Nejčastější chybou je příliš široké přívratné postavení, které neumožňuje důsledné přenášení hmotnosti těla z jedné lyže na druhou, dále výrazná rotace trupu při zahájení oblouku, nedostatečný vertikální pohyb, chybné postavení trupu – náklon do oblouku.

​

Doporučená cvičení:

• na místě nácvik přenášení hmotnosti těla z jedné lyže na druhou a vertikální pohyb @

• z jízdy po spádnici v oboustranném přívratu oblouk ke svahu @

• napojované oblouky v pluhu s rukama v bok – zatlačení do vnějšího boku @

• napojované oblouky v pluhu se složenými holemi položenými v dlaních před tělem @

• napojované oblouky v pluhu se složenými holemi položenými v dlaních – protirotační postavení trupu @

• napojované oblouky v pluhu s výrazným zatížením vnější lyže – vnitřní lyže v průběhu oblouku se střídavě zdvihá a pokládá na sníh @