STRUKTURA VÝUKY TECHNIKY SJÍŽDĚNÍ A ZATÁČENÍ NA LYŽÍCH V ETAPĚ ZÁKLADNÍHO LYŽOVÁNÍ
Vývoj struktury výuky techniky sjíždění a zatáčení můžeme datovat již od 90. let 20. století, kdy došlo k určitému kompromisnímu řešení mezi lyžařskými teoretiky z České a Slovenské republiky. Tehdejší struktura výuky zahrnovala dva výukové postupy –přímý a přizpůsobený (alternativní) postup výuky.
V letech 1995–1997 došlo k inovaci tehdejší struktury výuky, zejména k jejímu zjednodušení, tj. zúžení pouze na jeden výukový postup. Ten byl nazván „Česká škola lyžování – škola kročné techniky“. Charakteristické pro kročný oblouk bylo jeho zahájení, tj. biomechanický princip pro uvedení lyží do točení zvýšením tlaku na vnější lyži při jejím současném postavení na vnitřní hranu. Základem této školy byla všeobecná a specializovaná lyžařská průprava a zejména ty dovednosti, které vedly k zvládnutí kročných oblouků. Mimo ně se nacvičovaly ještě oblouky modifikované (pro zvládnutí náročnějších terénních a sněhových podmínek) a alternativní (varianta pro ty lyžaře, kteří z jakýchkoli příčin nemohli akceptovat základní výukový program cestou kročných oblouků).
Na přelomu století s příchodem nového fenoménu „carvingu“, a lyží s výrazným telemarským tvarem, došlo k další inovaci struktury výuky lyžování. Dosavadní struktura byla rozšířena o nácvik oblouků uskutečňovaných na carvingových lyžích. Struktura výuky obsahovala dva druhy oblouků. Řezané oblouky, kde k uvedení lyží do točení využíváme zvýšeného tlaku na lyži při jejím současném postavení na hranu. Do této skupiny tehdy patřily kročné a carvingové oblouky. Druhou skupinu tvořily oblouky smykové, kde k uvedení lyží do točení využíváme odlehčení lyží rychlejším zdvihem těžiště těla, odraz z hran, oporu o hůl a částečnou rotaci pánve.
K další úpravě struktury výuky došlo v letech 2009–2010, kdy ve skupině řezaných oblouků již nebyl samostatně vyčleněn sloupec kročných oblouků. Ty byly přesunuty do specializované lyžařské průpravy, jako průpravné oblouky. Jedním z významných důvodů pro tuto změnu bylo materiální vybavení, neboť na trhu již byly k dostání pouze lyže s výrazným telemarským tvarem. Dále došlo k drobné změně v názvu skupiny smykových oblouků, kdy se lyžařští odborníci shodli na termínu smýkané oblouky, a v případě řezaných oblouků byly přejmenovány na skupinu carvingových oblouků.
Na základě dalšího vývoje lyžování a vzájemného přizpůsobování výukových postupů různých akreditačních zařízení v oblasti lyžování v ČR byly v letech 2014–2015 zapracovány do struktury výuky drobné změny. Ve specializované lyžařské průpravě byl specifikován tzv. společný základ, který je důležitý jak pro skupinu carvingových, tak i smýkaných oblouků. Jedná se o základní dovednosti vedoucí k nácviku zatáčení a posléze k přechodu od oblouků přívratných k obloukům paralelním. Technika původních kročných oblouků byla modifikována a oblouky byly přejmenovány na paralelní. Dále byl ze struktury výuky techniky odstraněn krátký smýkaný oblouk, neboť jej plně může nahradit krátký oblouk s přibrzděním, buď s větším, nebo menším podílem smyku. Tudíž oblouky v boulích, v hlubokém sněhu, s přeskokem a s přibrzděním již nejsou brány jako modifikace krátkého smýkaného oblouku, ale jako oblouky, které využíváme v těžších terénních a sněhových podmínkách.
Současné schéma struktury výuky techniky sjíždění a zatáčení na lyžích v etapě základního lyžování
I. část – základní nácvik – pohybové dovednosti a činnosti v základních formách provedení
II. část – speciální nácvik – pohybové dovednosti a činnosti ve zdokonalených formách provedení
I. část etapy základního lyžování – základní nácvik
V této části se zaměřujeme na nácvik základních pohybových dovedností. Pohybujeme se na dobře upravených a širokých svazích s mírným sklonem. Nacvičujeme jednotlivé prvky všeobecné lyžařské průpravy a regulaci rychlosti jízdy. Cílem je získat tzv. „komplexní lyžařské vjemy“. Poté přistupujeme k nácviku specializované lyžařské průpravy, nejprve k jejímu společnému základu, který vede k nácviku paralelních oblouků. Následně procvičujeme dovednosti ze specializované průpravy zaměřené již na carvingové oblouky nebo smýkané oblouky. V průpravě pro carvingové oblouky se zaměřujeme zejména na postavení a vedení lyží po hranách, přehranění při přechodu z jednoho oblouku do druhého a dále na boční posun těžiště těla. V průpravě pro smýkané oblouky pak nacvičujeme zejména zahranění a odraz z hran lyží, řízené smýkání lyží, synchronizaci dolních končetin s pohybem paží a zapíchnutím hole a vertikální pohyb těžiště těla. Po zvládnutí dovedností a průpravných cvičení ze specializované průpravy přistupujeme k nácviku oblouků v základním provedení. Jedná se o carvingový a smýkaný oblouk, který jezdíme v otevřené formě.
II. část etapy základního lyžování – speciální nácvik
Navazuje na předchozí část. Zaměřuje se na nácvik speciálních pohybových dovedností. Pohybujeme se již na prudších sklonech svahu, dostáváme se do těžších terénních (na neupravené sjezdové tratě i mimo ně) i sněhových podmínek (hluboký sníh, ledová krusta, vatový sníh, boule aj.). Pokračujeme v nácviku carvingových a smýkaných oblouků, které jezdíme ve vyšších rychlostech, více zavřené, tudíž v daleko dynamičtější podobě, než tomu bylo v I. části. Jejich poloměr se postupně zkracuje až na oblouky s krátkým poloměrem. Pokud se rozhodneme dále zdokonalovat v nácviku carvingových oblouků, můžeme se zaměřit na nácvik race carvingové techniky, která postupně ústí do etapy závodního lyžování. Nebo lze jít cestou „zábavy“ a zaměřit se na techniku fun carvingu.
Cílem etapy základního lyžování je zvládnout celý rozsah a obsah výuky tak, aby se lyžař dokázal bezpečně a účelně pohybovat v jakýchkoli terénních a sněhových podmínkách. Není tedy účelem vybrat si pouze jednu techniku, ale osvojit si veškeré lyžařské dovednosti a zároveň získat široký zásobník průpravných cvičení, která lze využít v proměnlivých podmínkách vnějšího prostředí, ve kterém lyžařská výuka probíhá.