Učební a výukový materiál pro studenty UK FTVS i odbornou veřejnost
ANATOMICKO-FYZIOLOGICKO-
PSYCHOLOGICKÉ
zvláštnosti dětí
Ontogeneze
Ontogenezi můžeme definovat jako individuální vývoj jedince, nebo jako etapy vývoje člověka, které mají svá specifika z pohledu psychického i fyzického vývoje. Je potřeba si uvědomit, že dětský organismus není poměrná zmenšenina dospělého. Ontogeneze úzce souvisí s pohybem, který se na ní aktivně podílí, utváří i usměrňuje vývoj tvaru a funkce organismu, a to nejen v dětství, ale i v dalších etapách vývoje. Adekvátní pohyb je předpokladem harmonického růstu i vývoje, stejně jako optimální funkce organismu obecně. V rané ontogenezi, v období, kdy díky psychické nezralosti chybí abstraktní myšlení, tvoří pohyb významnou možnost záměrné aktivace mozkových procesů.
Při pohybové aktivitě dětí a učení se novým dovednostem je potřeba znát nejen kalendářní věk, který je dán datem narození, ale důležitou roli hraje zejména tzv. věk biologický, který udává skutečně dosažený stupeň vývoje. Rozdíly v biologickém věku mezi stejně starými jedinci mohou být v některých obdobích až tři roky.
PŘEDŠKOLNÍ VĚK
(3–6 let)
V tomto věkovém období dochází postupně k dalšímu vývoji psychických a motorických schopností. Obohacuje se řeč, rozšiřuje se citový i rozumový vývoj dítěte. Tělesný rozvoj je pomalejší (od čtvrtého roku je průměrný roční přírůstek tělesné výšky asi 7 cm). Ke konci tohoto období dochází k urychlenému růstu končetin a výraznému zesílení kostry a zejména pak kosterního svalstva. Začíná se měnit postava, kdy z batolete se stává dítě vytáhlejší, se štíhlejším trupem a poměrně delšími horními i dolními končetinami.
Dochází k výraznému motorickému vývoji, kdy se postupně zdokonaluje hrubá motorika. Děti se již pohybují ve vzpřímeném postoji bez potřeby opory a pomoci dospělého. Rády si také kreslí, čímž podporují rozvoj i jemné motoriky, která se ke konci tohoto období zlepšuje. Děti jsou již schopné se samy, nebo s malou dopomocí, obléct a svléct. Předškolák má přirozeně radost z pohybu, a proto je důležité, aby se v tomto věku seznámil s různými druhy pohybu, včetně např. jízdy na kole, bruslení, lyžování, plavání apod., a tím získal pozitivní vztah ke sportu. Nemělo by se jednat o sportovní specializaci, ale naopak by měl být podporován jeho všestranný rozvoj, který podmíníme pestrou škálou pohybových činností.
Děti v tomto období nedokážou uplatnit anticipaci pohybu. Řeší vždy až vzniklou situaci a nedokáží se přizpůsobit pravidelným opakovaným změnám. V náročnějších posturálních situacích mechanicky blokují šíji a trup, čímž se snižuje efektivita zraku a vestibulárního systému. Spoléhají se především na propriorececi.
Děti disponují vysokou úrovní kloubní flexibility (jsou lehce „gumové“). Při pohybu se zdokonaluje prostorová orientace. Děti předškolního věku ovládají základní pohybové činnosti jako je lezení, běh, skok do dálky (do výšky až na konci období), dokáží chytit a odhodit míč. Kolem čtvrtého roku dítěte se ustaluje laterální dominance (přednostní používání pravé/levé ruky). Výrazně se na ní podílí dědičnost.
Pokračuje i psychický vývoj, a to zejména rozvojem myšlení, paměti, řeči a fantazie. Dochází k výraznému nárůstu funkcí CNS a autonomního nervového systému, což dokazuje zájem dětí o okolí. Nastává období nekonečných otázek po příčině, srovnávání věcí, vyvozování závěrů, které jsou často nesprávné díky malé zkušenosti dětí. Typické jsou otázky jako „Co je to?“ nebo „Proč?“. Velmi oblíbené jsou hádanky, různé říkanky a krátké básničky, jednoduché písničky i rytmické činnosti (tleskání do stehen, bouchání do stolu, podupávání apod.). Děti již samy dokážou vyprávět krátké příběhy, neboť chápou děj.
Řeč je rozvinutější, rozšiřuje se zejména slovní zásoba, zpřesňují se významy slov a zdokonalují se mluvnické výrazy. Významnou roli ale hraje také prostředí, ve kterém se děti pohybují. Pro vývoj řeči je důležitá komunikace v sociální interakci. Kolem třetího roku děti mluví ve větách, začínají si osvojovat gramatickou stavbu vět a tvoří se verbální slovní paměť. Ve čtyřech letech dochází ke zpřesnění slovní zásoby a gramatické stavby vět a dítě již umí vyprávět a chápe děje. Ke konci předškolního období děti chápou i složitější děje, mají již velkou slovní zásobu a gramaticky zvládají jednoduchá souvětí.
Pokračuje také rozumový vývoj. Děti rozeznávají různé tvary a barvy, mají již vyvinuté prostorové vnímání (neodhadují sice ještě vzdálenosti, ale vědí, co je to hloubka, výška a šířka). Vnímání času (zejména hodin) zůstává nevyvinuté a dokončuje se až ve školním věku. Ve fantazii děti užívají animismus (oživování neživých věcí), antropomorfismus (mimolidským skutečnostem nebo jevům se přisuzují lidské rysy či lidská podoba), používají magické myšlení, pomocí kterého vysvětlují nepochopitelné jevy (hrom = čarodějnice se zlobí). Pro předškolní věk je také typická velmi živá představivost. Představy dětí se často mísí s realitou a děti jsou přesvědčeny o skutečnostech, které sdělují. Přizpůsobují si tak realitu vlastním potřebám.
Mezi čtvrtým a pátým rokem je pro děti nejdůležitější činností hra. Ta se stává základním prostředkem učení a rozvoje dítěte, jejím prostřednictvím se děti seznamují se světem, vyrovnávají se s realitou, kterou často nechápou. Je dominantní činností, která významně stimuluje rozvoj osobnosti dítěte.
Rodina je sice důležitým prostředím pro dítě, ale s nástupem dítěte do mateřské školy, kde se začleňuje do dětského kolektivu a učí se mezi druhými dětmi spolupracovat, soutěžit, podřizovat se, vést atd., se dítě postupně osamostatňuje. Má také velmi výraznou schopnost nápodoby starších autorit (rodiče, vychovatel, učitel).
Typy her:
-
Pohybové – s míčem, tanečky, přeskakování, zdolávání průlezek, honičky, hry na schovávanou
-
Konstruktivní – kreslení, modelování
-
Intelektuální – fantastické, hlavolamy, skládání
-
Hry na někoho – na školu, na kamarády, na tatínka a maminku, na různá povolání
-
Individuální X kolektivní
MLADŠÍ ŠKOLNÍ VĚK
(prepubescence; 7–11 let)
Jedná se o období relativního vývojového klidu. Začíná zahájením školní docházky a končí nástupem pubescence. Jde o poměrně dlouhé období, ve kterém se dostavuje řada změn. První část nazýváme obdobím raného školního věku (cca do 8 let dítěte). Charakteristické je především změnou sociálního postavení. Děti vstřebávají informace získané od svých autorit, jsou stále hravé a nesoustředěné. Disponují větší kapacitou učení a paměti a lépe si osvojují výslovnost. Druhá část období je nazývána střední školní věk (9–11 let), který je charakteristický kritickým myšlením dětí vůči svým rodičům, zpochybňují autority a tvoří si vlastní názory.
Na počátku období mladšího školního věku je ukončeno kostnatění lebky, pokračuje zpevňování kostry, růst svalů a tělesné síly. Děti se snadno a lehce učí pohybovým dovednostem. V tomto období začíná dětem povinná školní docházka, která přináší do jejich života velkou změnu. Dochází k úbytku pohybu díky sezení ve škole, a proto by svůj volný čas měly věnovat i nadále pohybovým aktivitám. Většina sportů má pro děti v tomto věku své přípravky. Stále by měl být ale zachován všestranný rozvoj, nikoliv specializace na daný sport. Obecně platí, že školák by měl strávit v pohybu tolik času, kolik ho odsedí v lavici ve škole. Pohybová aktivita musí obsahovat všechny pohybové vzorce s přiměřeným střídáním.
Soustavné a cílevědomé pedagogické vzdělávání a výchovné působení podporuje psychickou činnost, zlepšuje se smyslové vnímání, rozvíjí se paměť, myšlení a řeč. Pozvolna se vytváří systém obecných pojmů, který je výsledkem rozvíjející se schopnosti analýzy a syntézy, indukce a dedukce. Děti se postupně učí rozlišovat nepodstatné detaily od podstatných znaků. Získávají zkušenosti, zlepšuje se schopnost koncentrace a logického myšlení, což znamená, že děti dokážou uvažovat o věcech, které nevnímají bezprostředně. Abstraktního uvažování zatím ale schopny nejsou. Postupně se děti začínají orientovat na skupinové hry. Začíná se projevovat soutěživost, roste motivace k výkonu, objevuje se snaha být nejlepší. Rysy osobnosti nejsou zdaleka ustáleny a tak děti charakterizuje spíše impulzivnost, slabě je vyvinuta vůle a schopnost se dlouhodobě soustředit. Zlepšuje se paměť a postupně přechází od mechanické k logické a od krátkodobé k dlouhodobé.
Zpočátku tohoto období se děti zajímají především o věci zajímavé a nápadné, předměty jejich zájmu se často střídají. Postupně se zájmy stávají stálejšími. Obdobně jsou na tom i city, které mladší děti ještě nejsou schopné skrývat. Radují a zlobí se zcela otevřeně. Postupně rozumová stránka psychiky získává nad citovostí a nastupuje větší kontrola citových projevů. Začíná se vytvářet určitý ráz charakteru a osobnosti s projevem individuálních vlastností.
Ke konci tohoto období dochází k přechodnému snížení přesnosti pohybů. Dozrávají senzorické systémy a zlepšuje se jejich vzájemná koordinace. Mění se antropometrické parametry těla, přibývá podkožního tuku, končetiny se prodlužují a rostou rychleji než trup a hlava. Dozrávají mozečkové funkce, které umožňují rozvoj koordinace a rovnováhy. Dobré předpoklady jsou také pro rozvoj pohyblivosti a rychlostních schopností.
V průběhu tohoto období se zlepšuje pozornost dětí, dokážou ji udržet déle, formuje se zejména záměrná pozornost. Umí odlišit práci od hry, srozumitelně se vyjadřovat a používat základní symboly. Projevují se relativní emoční stabilitou a citovou vnímavostí vůči slabším. Chápou pojem odměny a trestu.
