Nácvik jednotlivých způsobů běhu na lyžích probíhá většinou na rovných a dobře upravených stopách či cestách, tedy v optimálních podmínkách. Jízda v terénu vyžaduje aplikovat naučenou techniku do rozmanitých podmínek, které skýtá sněhová pokrývka, běžecké stopy a zasněžené cesty. Cyklický pohyb běžeckých kroků a jeho jednotlivé pohybové fáze je třeba přizpůsobovat nerovnostem terénu, kvalitě stopy a sněhu. Konkrétně je třeba přizpůsobit či změnit frekvenci kroků, délku skluzů, rozsah pohybu paží nebo provedení odrazu. Někdy je výhodnější počkat s odrazem na příhodnější místo, jindy zkrátit skluz. Rytmus kroků a délku skluzů upravujeme tak, abychom se především při klasické technice odráželi vždy na odvrácené straně terénní vlny. Zde je jistější odraz a nehrozí nebezpečí podklouznutí, protože se odrážíme proti vlně.

​

Podle charakteru a členitosti tratě a stopy je třeba vybrat způsoby běhu, jejich kombinování a s tím související napojování jednotlivých způsobů běhu. Při běhu klasickou technikou se na rovinách a do mírného stoupání nejvíce používá střídavý běh dvoudobý. Na rovinatých úsecích a při klesáních naopak soupažný běh jednodobý. Ve větších terénních vlnách kombinujeme jízdu tak, abychom na vrcholu vlny, nebo těsně za ní, provedli soupažný odpich, čímž zrychlíme jízdu. Protisvah další vlny vybíháme pomocí střídavého běhu dvoudobého, během prostým apod. Také je důležité odhadnout podle rychlosti jízdy a sklonu svahu, kdy běh střídavý dvoudobý již není efektivní, tedy kdy přejít na běh soupažný jednodobý nebo jen na soupažný odpich. Takovýchto kombinací je celá řada a záměrně je nacvičujeme ve stopě v členitém terénu.

 

Nejčastější kombinace způsobů běhu klasickou technikou:

 

Přechod ze střídavého běhu dvoudobého do soupažného běhu jednodobého @

Při přechodu dochází při střídavém odpichu k zastavení paže u boků s následným vykývnutím vpřed a navázáním soupažného pohybu. Nohy přechází současně ze střídavého odrazu a odrazu z jedné nohy k následnému dvouoporovému skluzu.

Ke změně dochází při přechodu z jízdy do stoupání do jízdy po rovině vyšší rychlostí a nižší frekvencí pohybu.

 

Přechod ze soupažného běhu jednodobého do střídavého běhu dvoudobého @

Při přechodu dochází při soupažném odpichu k zastavení jedné paže u boků s následným vykývnutím vpřed, druhá paže pokračuje v odpichu a naváže se plynule na střídavý pohyb paží. Nohy přechází současně z odrazu jedné nohy a následného dvouoporového skluzu ke střídavým odrazům.

​

Ke změně dochází při přechodu z jízdy po rovině do jízdy do stoupání nižší rychlostí a větší frekvencí pohybu.

 

Přechod ze soupažného běhu jednodobého do soupažného odpichu holemi @

Ze soupažného běhu jednodobého přecházíme do soupažného odpichu jen vynecháním odrazu dolní končetiny, rozsah pohybu paží a předklonu trupu zůstává stejný.

​

Změna se provádí tehdy, když lyžař dosahuje vyšší rychlosti jízdy a odrazy nohou přestávají být účinné.

      

Přechod ze soupažného odpichu holemi do střídavého běhu dvoudobého @

Při přechodu dochází při soupažném odpichu k zastavení jedné paže u boků s následným vykývnutím vpřed, druhá paže pokračuje v odpichu a naváže se plynule na střídavý pohyb paží současně se zahájením střídavých odrazů.

Změna se provádí při přechodu z roviny do jízdy do svahu.

 

Důležitý je i nácvik spojování způsobů běhu s ostatními běžeckými dovednostmi tak, aby jízda byla stále plynulá, bez ztráty rychlosti.

Jsou to například kombinace:

• do střídavého běhu dvoudobého je vložen odšlap s odpichem soupaž

• střídavý běh dvoudobý je při změně směru zakončen odšlapem s odpichem soupaž a pokračuje se soupažným během jednodobým

• ze soupažného běhu jednodobého je proveden odšlap a pokračování střídavým během dvoudobým

• střídavý běh dvoudobý se vlivem zvětšujícího stoupání pružně modifikuje na běh do svahu (stoupavý běh, prostý běh, stoupavý krok)