Mezi ostatní běžecké dovednosti patří různé způsoby výstupů, sjíždění, změny směru, brzdění a zrychlování. Zvládnutí těchto technik doplňuje lyžařské dovednosti v celek.

 

1. Výstupy

 

Stoupavý běh @

Je odvozen od střídavého běhu dvoudobého s rozdílem kratšího skluzu a posunutým těžištěm těla více vpřed. Používá se ve stopě ve středně prudkých stoupáních od 4° do 10°. Stoupavý běh je charakteristický výrazným odrazem, zkrácenou skluzovou fází a výraznou prací paží.

​

Prostý běh @

Je odvozen od běhu stoupavého. Používá se ve stopě do prudkých stoupání od 10° do 15°. Prostý běh nemá skluzovou fázi, pouze odraz, letovou fázi, dopad a výraznou práci paží.

​

Stoupavý krok @

Používá se do velmi prudkých stoupání nad 15° mimo stopu s oboustranným odvratem. Stoupavý krok je charakteristický odrazem z vnitřních hran lyží, bez skluzové fáze a s výraznou prací paží.

 

Oboustranné bruslení střídavé @

Tento způsob běhu na lyžích usnadní pohyb do prudkého stoupání. Je charakteristický střídavou prací paží. Odraz i odpich probíhají současně, na každý odraz nohy připadá odpich souhlasnou paží. Hůl zapichujeme za úroveň odrazové nohy a odpich vedeme šikmo vzad ve směru skluzové lyže.

 

Výstup jednostranným a oboustranným odvratem  

Při výstupu jednostranným odvratem přemisťujeme nad sněhem v odvratném postavení pouze jednu lyži, druhá zachovává přímý směr. Tento výstup používáme v mírném stoupání, na úzké cestě nebo při výstupu šikmo svahem, kdy do odvratu stavíme nižší lyži.

Při výstupu oboustranným odvratem klademe lyže střídavě na sníh na vnitřní hranu špičkami od sebe do odvratu. Pohyb paží je střídavý a rytmus pohybu je podobný jako při chůzi. Kolena jsou mírně pokrčena. Hole zapichujeme dál za tělo, slouží jako opora proti podklouznutí. Tento způsob používáme na prudším sklonu svahu @.

 

Výstup stranou

Prudké svahy zdoláváme výstupem stranou. Střídavě přenášíme hmotnost těla z nižší lyže na vyšší se současným úkrokem vyšší nohy stranou ke svahu. Lyže jsou postaveny na vyšších hranách, kolena přikloněna ke svahu, trup mírně odkloněn od svahu. Důležitý je rytmus pohybu paží a nohou ve sledu: současně vyšší hůl a vyšší lyže, pak současně nižší lyže a nižší hůl. Na mírnějších svazích se výstup stranou spojuje s pohybem vpřed, hovoříme pak o výstupu stranou šikmo vpřed. Tento způsob výstupu používáme také na užších cestách vedoucích šikmo svahem.

 

Změna stran u oboustranného bruslení dvoudobého asymetrického @

Používá se zejména na běžeckých tratích s bočním sklonem, kde je výhodnější odpich na stanu do svahu. Dalším důležitým důvodem změny stran u oboustranného bruslení dvoudobého asymetrického je únava z jednostranného pohybu a zároveň zamezení dysbalancím svalového aparátu. 

 

2. Sjíždění

 

Sjíždět v základním lyžařském postoji se zpočátku učíme po spádnici na velmi mírném svahu s bezpečným dojezdem do roviny. Úkolem prvních pokusů je udržení rovnováhy s vyrovnáním malých nerovností pružným pohybem nohou ve směru vertikálním (pohyb v kolenou) a nastavováním trupu ve směru předozadním jako reakce na pohyb těžiště těla při skluzu.

​

V nepřehledném terénu je pro lyžaře nejjistější pohotovostní postoj @ a @, v němž je dobře zajištěna předozadní i boční rovnováha. Lyžař je v tomto postoji v tzv. „lyžařském střehu“, kdy je svým sníženým těžištěm, předsunutou jednou lyží, širší stopou a pažemi mírně před tělem připraven na změny terénu.

 

V přehledných sjezdech se pro snížení čelního odporu zaujímá postoj snížený nebo nízký, při narůstající únavě nebo z důvodů relaxace postoj odpočinkový.

 

Odpočinkový postoj @ vychází ze základního lyžařského postoje. Docílíme jej snížením těžiště těla pokrčením nohou ve všech hlavních kloubech a mírným předklonem trupu. Lokty jsou opřeny o stehna dolních končetin, brada může být podepřena dlaněmi. Hmotnost těla lyžaře zůstává rozložena rovnoměrně na celých chodidlech. Tímto způsobem je docíleno malého čelního odporu a zároveň odpočinku díky opřeným pažím o stehna.

​

Nízký postoj @ vychází z odpočinkového postoje. Docílíme jej výraznějším snížením těžiště těla a to pokrčením nohou ve všech hlavních kloubech a změnou polohy trupu. Bérec se stehnem svírá přibližně pravý úhel a trup je rovnoběžně s terénem. Hmotnost těla lyžaře zůstává rozložena rovnoměrně na celých chodidlech. Paže jsou pokrčeny v loketním kloubu a vytaženy vpřed, dlaněmi vzhůru. Hole směřují vzad a jsou pažemi přitisknuty k trupu. Nízký sjezdový postoj nazýváme také „vajíčko“.

 

3. Brzdění   

 

Brzdění, regulace rychlosti jízdy a zastavení patří také k základním dovednostem běžce na lyžích. Umět zregulovat rychlost jízdy a zastavit musíme nejen pro vlastní bezpečnost při jízdě, ale i pro bezpečnost při organizovaném výcviku.

 

Brzdění jednostranným přívratem

Patku jedné lyže odtlačíme do přívratného postavení, druhá lyže jede přímo. Podle míry hranění a zatížení lyže v přívratu regulujeme rychlost jízdy a brzdíme. Jednostranný přívrat zvolíme na úzkých cestách nebo v terénu mezi překážkami.

 

Brzdění oboustranným přívratem @  

Do oboustranného přívratu (pluhu) se dostaneme odtlačením patek lyží do stran a pohybem obou kolen vpřed a dovnitř. Lyže jsou v přívratném postavení na vnitřních hranách. Čím menší je přívrat a čím méně jsou lyže zahraněny, tím menší je brzdivý účinek (klouzavý pluh). Zvětšíme-li přívrat a lyže více zahraníme, zvýší se i brzdivý účinek (brzdivý pluh). Paže jsou volně podél těla, hole směřují šikmo vzad, hmotnost těla je rovnoměrně rozložena na obou lyžích. Pluh je nejvíce používaný způsob brzdění, používáme jej v různorodém terénu.

 

Brzdění sesouváním

Sesouvat se začneme tehdy, když při jízdě šikmo svahem odkloníme kolena od svahu, překlopíme lyže na plochy a ihned snížíme postoj. Hmotnost těla přeneseme více na nižší lyži. Pokud je přenesena více ke špičkám lyží, sesouváme se šikmo vpřed. Je-li hmotnost těla rovnoměrně rozložena po celé délce lyží, dojde k sesouvání stranou. Přikloníme-li kolena více ke svahu a současně odkloníme trup od svahu, začneme hranit a tedy i brzdit sesouváním. Tak můžeme i zastavit. Sesouvání je výhodný způsob brzdění při sjezdu šikmo svahem nebo slouží k překonávání velmi strmého svahu.

 

4. Změna směru

 

Změna směru odšlapem nebo odšlapováním

Odšlapování je nejjednodušší způsob změny směru za jízdy, používá se i pro regulaci rychlosti jízdy a k zastavení.

​

Odšlap provádíme ze zatížené lyže v odvratu postavené na vnitřní hranu. Odraz směřuje šikmo vpřed. Odlehčenou lyži pokládáme do odvratu na plochu skluznice a přenášíme na ní hmotnost těla. Dochází ke skluzu v odvratu v jednooporovém postoji a lyži, ze které jsme provedli odraz, přisouváme do paralelního postavení.

 

5. Zrychlování 

Tyto běžecké dovednosti využijeme při specifických situacích, kdy potřebujeme zvýšit rychlost. Jednotlivé prvky zrychlování jsou velmi jednoduché a sami o sobě popisují danou činnost. Jedná se o zvýšení frekvence pohybů, zvětšení intenzity odrazu, snížení čelního odporu a soupažný odpich @, bruslení.