Pod pojmem běžecká technika tedy rozumíme všechny pohybové činnosti, které využijeme při pohybu na běžeckých lyžích. Při popisu techniky běhu na lyžích se zaměřujeme na vlastní strukturu jednotlivých pohybových dovedností.

 

1. Způsoby běhu

Základními způsoby běhu v klasické technice @ jsou střídavý běh dvoudobý a soupažný běh jednodobý. V bruslení @ jsou základními způsoby běhu oboustranné bruslení jednodobé a oboustranné bruslení dvoudobé. Podle konfigurace terénu se jednotlivé způsoby běhu pružně kombinují s cílem jet co nejrychleji, plynule a účelně.

​

2. Výstupy

Základní výstupy jsou popsány ve všeobecné lyžařské průpravě. Dále používáme modifikace některých způsobů klasické techniky. Ze střídavého běhu dvoudobého je odvozen běh do svahu, popřípadě stoupavý krok @. V prudkých stoupáních používáme výstup jednostranným nebo oboustranným odvratem @, případně výstup stranou. V bruslení se v prudkém stoupání využívá oboustranné bruslení střídavé s velmi krátkým skluzem.

​

3. Sjíždění

V nepřehledném terénu je pro lyžaře nejjistější pohotovostní postoj @, v němž je dobře zajištěna předozadní i boční rovnováha. V přehledných sjezdech se pro snížení čelního odporu zaujímá postoj snížený nebo nízký, při narůstající únavě nebo z důvodů relaxace postoj odpočinkový @.

​

4. Změny směru

Změny směru jízdy se při běhu na lyžích docílí nejčastěji odšlapem nebo odšlapováním. Na upravené trati se používají oblouky v pluhu, oblouky z přívratu vyšší lyží a smýkané oblouky.

​

5. Brzdění

Pro brzdění a regulaci rychlosti jízdy se používá jednostranný a oboustranný přívrat (pluh) @, na strmých svazích sesouvání stranou.

​

6. Zrychlování

Při běhu na lyžích zrychlujeme zvýšením frekvence pohybů v jednotlivých způsobech běhu, zvětšením intenzity odrazu nebo odpichu a snížením čelního odporu.

​

​

Obsah běžecké techniky a členění běžeckého výcviku v etapě základního lyžování