Učební a výukový materiál pro studenty UK FTVS i odbornou veřejnost
SJEZDOVÉ LYŽOVÁNÍ DĚTÍ
mladší školní věk
PŘEPRAVNÁ ZAŘÍZENÍ
Přepravní zařízení jsou nezbytnou součástí všech lyžařských areálů, neboť díky nim se lyžaři mohou pohodlně dostat na svah. Slouží také k pohodlnější přepravě lyžařů mezi jednotlivými vleky. Proto je zapotřebí, aby i děti uměly na jednotlivá přepravní zařízení (přepravní pásy, vleky či sedačkové lanovky) bezpečně nastupovat a stejně bezpečně z nich i vystupovat.
V jednotlivých střediscích se můžeme setkat s jednoduchými přepravními zařízeními, která většinou spojují jednotlivé vleky a slouží k pohodlnému přejezdu od jednoho přepravního zařízení k druhému. Jedná se o pojízdný pás nebo provázkový vlek. Častěji se v zimních střediscích setkáme s přepravními zařízeními jako je poma, kotva nebo sedačková lanovka.
Jelikož nástup i výstup na tato přepravní zařízení je stejný a neliší se pro děti předškolní nebo starší, popisy a videa byla použitá totožná jako v případě předškolních dětí.
Pojízdný pás
Bývá zejména součástí dětských lyžařských hřišť. Dá se říct, že jde o úplně první přepravní zařízení, se kterým se mohou nejmenší lyžaři setkat. Pojízdné pásy ve větších lyžařských střediscích slouží jako tzv. „přibližovák“ na úsecích mezi vleky či lanovkami, které nemohou lyžaři (i dospělí) pohodlně překonat na lyžích (velmi často na úsecích, kde je zapotřebí překonat značný výškový rozdíl).
Způsob přepravy na tomto zařízení je velmi jednoduchý, a i ti nejmenší ho zvládnou sami bez dopomoci dospělého. Před pojízdným pásem si děti srovnají lyže do paralelního postavení špičkami rovnoběžně s pásem. Pak ze sněhu nastoupí krátkými kroky na pás a zůstanou stát v základním lyžařském postoji. Na pásu nepochodují, ale stojí v klidu. Pokud na pásu jede více dětí, je potřeba dodržovat rozestupy, které určuje instruktor nebo obsluha přepravního zařízení, či semafor. Při výstupu se nechají děti vyvézt na sníh a ihned pak opouští výstupní prostor.
Provázkový vlek
Bývá zejména součástí dětských lyžařských hřišť. Najít ho ale také můžeme ve větších lyžařských střediscích, kde slouží jako tzv. „přibližovák“ mezi jednotlivými vleky. Jde o jedno z prvních přepravních zařízení, se kterým se mohou malí lyžaři setkat.
Způsob přepravy na tomto zařízení je velmi jednoduchý, a i ti nejmenší ho postupně zvládnou sami bez dopomoci dospělého. Před provázkovým vlekem si děti srovnají lyže do paralelního postavení špičkami rovnoběžně s lanem, ke kterému stojí bokem. Pak se chytnou oběma rukama lana (starší děti se dokážou držet i jednou rukou), drží se napnutýma rukama a nechají se vyvézt až nahoru. Kontrolují své lyže, aby zůstaly po celou dobu jízdy v paralelním postavení. Nahoře se pustí lana a odcházejí co nejrychleji stranou z výstupního prostoru.
Poma
Jedno z nejčastějších přepravních zařízení ve všech lyžařských střediscích. Jedná se o různé typy, od malých dětských, které jezdí velmi pomalu, přes velké rychlejší pomy.
K nástupnímu místu děti vystoupají stranou nebo stromečkem a srovnají si lyže do paralelního postavení tak, aby stály bokem k projíždějícím unašečům pomy. Pokud mají děti hole, dají si je do jedné ruky (do té, kterou nebudou chytat unašeč). Pak počkají na unašeč, který chytí, jakmile je na jejich úrovni a zasunou si jej mezi nohy pod zadek. Tyč unašeče drží jednou nebo oběma rukama, udržují lyže neustále v paralelním postavení a na talířek si nesedají, ale stojí vzpřímeně. Z pomy vystupují až ve vymezeném prostoru, většinou po přejetí větší muldy, resp. při sjíždění z ní, kdy unašeč není v tahu a lyžař získává vyšší rychlost než vlastní vlek. Vysunou talířek a unašeč pouští ve směru lana a odjíždí do strany. Opouštějí co nejrychleji výstupní prostor. Teprve pak si nasazují hole.
U většiny těchto přepravních zařízení je v prostoru nástupu obsluha, která může dětem pomoci unašeč chytit a zasunout jim ho pod zadek. Z počátku je ideální jezdit na pomě bez holí. Pokud jsou děti velmi malé a nezvládly by vyjet na vleku samy, obsluha v některých střediscích povoluje vyvézt dítě společně s dospělým tak, že si jej dospělý opře o svou dolní končetinu a jeho lyže je mezi lyžemi dítěte (tzv. „na koleni“).
Pro nácvik jízdy na pomě můžeme využit i tzv. cvičnou kotvu, kterou může nahradit např. sjezdová hůl. Dospělý zasune talířek dítěti mezi nohy pod zadek a pak před ním běží a táhne ho za hůl. Dítě tak ve velmi pomalé jízdě získává pocit skluzu a tahu.
Kotva
Velmi časté přepravní zařízení ve všech lyžařských střediscích.
Děti se řadí před nástupním prostorem po dvojicích. Po odjetí předchozí kotvy se rychle přesouvají do nástupního prostoru, kde stojí vedle sebe, srovnají si lyže do paralelního postavení, hole si dají do jedné ruky (vnější) a čekají na přijíždějící kotvu, kterou sledují pohledem (hlavu otočí dozadu). Kotvu chytají oba vnitřní rukou tak, aby část kotvy, kterou si dávají pod zadek, zůstala vodorovně. Kotvu drží vnitřní rukou, nesedají si na ni, stojí ve vzpřímeném postoji a lyže udržují v paralelním postavení. Při jízdě se od sebe neodtlačují. Nahoře vystupují až ve vymezeném prostoru, většinou po přejetí větší muldy, resp. při sjíždění z ní, kdy kotva není v tahu a lyžaři získávají vyšší rychlost než samotný vlek. Dítě, které je na straně, kam se vystupuje, opouští kotvu první vyjetím do strany, druhé dítě až poté pouští kotvu ve směru lana a odjíždí také stranou. Oba opouští co nejrychleji výstupní prostor. Teprve pak si nasazují hole.
U většiny těchto přepravních zařízení je v prostoru nástupu obsluha, která může dětem pomoci kotvu chytit a položit jim ji pod zadek. Z počátku je ideální jezdit na kotvě bez holí. Pokud je dítě velmi malé a nezvládlo by vyjet na vleku samo, obsluha v některých střediscích povoluje vyvézt dítě společně s dospělým tak, že si jej dospělý opře o svou dolní končetinu a jeho lyže je mezi lyžemi dítěte (tzv. „na koleni“).
Je vždy lepší, aby na kotvě jezdily přibližně stejně vysoké děti. Pokud jede dítě s instruktorem, je nutné, aby měl kotvu vodorovně s dítětem, tj. většinou u kolen, což není příliš pohodlné. Pokud jsou děti šikovné a mají již s jízdou zkušenosti, mohou jet na kotvě také samy.
Sedačková lanovka
V poslední době velmi časté lyžařské přepravní zařízení ve větších střediscích u nás, některá střediska preferují sedačkové lanovky před vleky. Sedačka slouží k přepravě dvou až osmi osob. V modernějších střediscích může být ještě kryta plastovým krytem proti nepřízni počasí. Podle typu sedačky se v nástupním prostoru nastupuje buď ze sněhu, nebo se popojíždí na posuvném pásu. Před nástupem bychom měli sledovat informační tabule. Většinou se doporučuje, aby s každým dítětem jel dospělý člověk. Pokud se jedná např. o čtyřsedačku, je doporučeno, aby dva dospělí seděli uprostřed a děti na každé straně jedno. Děti by na sedačce rozhodně neměly jezdit samy!
Děti s dospělými se řadí před nástupním prostorem do řady podle počtu míst na sedačce. Po projetí turniketem vjíždí do nástupního prostoru (nebo na posuvný pás) a čekají na příjezd sedačky, kterou všichni sledují pohledem. Pokud mají děti hole, drží je instruktor. Jakmile přijede sedačka, všichni si sedají. Pokud jsou děti malé, je potřeba, aby jim dospělí pomohli a na sedačku je vyzvedli. Pak je potřeba zkontrolovat, že děti sedí až vzadu, ne pouze na okraji sedačky. Když jsou všichni usazeni, dospělí stahují kovovou zábranu dolu a pokládají si na ní lyže. Děti, které na ni nedosáhnou, mají lyže ve vzduchu. Zábrany se mohou držet před tělem rukama. Po dobu jízdy sedí děti klidně. Těsně před výstupem instruktor zvedne kovovou zábranu a ze sedačky vystupují všichni najednou v místě k tomu určeném. Položí lyže na sníh a odjíždějí všichni stejným směrem pryč od výstupního prostoru. Pokud jsou děti příliš malé a nedosáhnou lyžemi na sníh, může jim instruktor pomoci a vzít je za ruku. Teprve v dostatečné vzdálenosti od výstupu instruktor rozdá dětem hole.